PÉČE V POZDNÍM STÁDIU
U propuknutí nemoci před 65. rokem života se cca do půl roku připojí další diagnóza, která je obvykle důvodem úmrtí {ICHS, plicní, vaskulární….}, stadium trvá podle zvládnutí tohoto onemocnění, u ostatních typů může přijít další onemocnění o něco déle.*

- v této fázi je třeba se připravit, že velice brzy sami starost o nemocného nezvládneme – je nutné kontaktovat, již dříve vybrané zařízení a informovat se, v jakém časovém horizontu jsou připraveni, našeho blízkého přijmout
- role na které jsme byli zvyklí se mění, najednou jsme my ti „dospělí“ a naše maminka, tatínek, strýc, teta…. se stávají „dětmi“, tato výměna rolí je pro pečujícího velice psychicky náročná
- pokud se staráme o svého životního partnera/partnerku, je tato jeho proměna na „dítě“ pro nás ještě o něco náročnější
- pacient se dostává do stavu, kdy nezvládá ani ty nejzákladnější sebeobsluhu (oblékání, hygiena, jídlo, vyprazdňování…) – naším hlavním úkolem se stává snaha, zachovat lidskou důstojnost a úctu
- přestože máme pocit, že nás už nemocný nevnímá, nepřestáváme komunikovat o běžných věcech
- mluvit pomalu, s citem, pokud nás již pacient nepoznává, snažit se ho upamatovat pomocí fotografií, hudby, někdy si vzpomenou alespoň na malou chvilku a to je obrovský úspěch
- pozor na bloumání a neklid, neustále vědět, co dělá, kde je
- při nočních „procházkách“ dát pozor na pád z postele, tomu můžeme zabránit tím, že dáme matraci na zem nebo použijeme zábrany
- lze-li, chodíme stále ven na procházky
- jestliže je nemocný upoutaný na lůžko, snažíme se postel umístit tak, aby měl výhled z okna
- u ležících pacientů je důležité je teple oblékat, polohovat, promazávat suchou kůži
- musíme být připraveni na to, že některé pacientovi reakce, nám nebudou příjemné, vyděsí nás, mnohdy i rozpláčou – v této fázi to je normální
- až přijde ta chvíle, kdy našeho blízkého musíme předat do péče specializovanému zařízení, je dobře dát mu s sebou věci, které mu budou připomínat domov, potažmo vás, budou také navozovat pocit bezpečí
- při návštěvách se nemocného dotýkejte, hlaďte, mluvte rozvážně, buďte připraveni na odmítání, na vyhazování, na zlobu – některé návštěvy budou příjemnější více, jiné méně
- je vhodné střídání návštěv plánovat tak, aby byly co nejčastější a zamezilo se pocitu osamělosti
- stále hlídáme pitný režim!!!
- měli bychom citlivě vnímat „řeč těla“ nemocného, pravděpodobně již není schopen slovy vyjádřit své pocity a tímto způsobem můžeme odhadnout, jak se chovat, co udělat
- v tomto období se budeme muset smířit s tím, že nás náš milovaný pravděpodobně brzy opustí, je dobré mu říct, co pro nás znamená, jak ho máme rádi, prostě všechno, co máme na srdci, a co by nás mrzelo, kdybychom si nechali pro sebe

* Dobu uváděnou u jednotlivých stadií berte, prosím, jako orientační. Každý člověk je originál a průběh nemoci nemusí být tabulkový. Stejně tak se fáze nemoci mohou prolínat a příznaky středního stádia se objeví už ve stádiu raném.

Slider
(ZdrojMarie Kantorková-zdravi.euro.cz, alzheimer.cz, osobní zkušenost)