PÉČE O NEMOCNÉHO DEMENCÍ

Demence je zastřešujícím termínem používaným pro příznaky, jako jsou zmatek, ztráta paměti, změny nálady a osobnosti způsobenými různými chorobami. Nejčastěji Alzheimerovou chorobou.

Celosvětově je onemocnění demencí na vzestupu. Očekává se, že do roku 2050 bude touto chorobou trpět 152 miliónu lidí.

O nemocné se nejčastěji starají rodinní příslušníci a přátelé. Být pečovatelem se v tomto případě rovná pracovnímu úvazku na 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

V počáteční fázi se lidé mohou věnovat svým koníčkům, žít jako před onemocněním. Časem se ale příznaky zhoršují. Více zapomínají, jsou zoufalí, zmatení a péče o ně je čím dál náročnější.

Pečující se musí přizpůsobit aktuálnímu stavu nemocného. Mluvit s ním tak, aby jim rozuměl. Ideální je, přizpůsobit se realitě, ve které se pacient zrovna pohybuje. Např. když si chystá tašku do práce, nepřesvědčovat ho, že je už spoustu let v důchodu, ale říct mu, že má dovolenou nebo, že je sobota.

Každý den je jiný. Co fungovalo včera, dnes už ne. Někdy může přijít dobrý den, kdy je pacient schopen zvládnout spoustu věcí a hned ten následující se může propadnout do nicoty.

Často se stává, že nemocného znervózní a rozruší pro nás naprostá banalita. Tmavá rohožka mu může připadat jako obrovská díra, pak není nic jednoduššího než ji odstranit a je klid. Problémem ovšem je, aby byl pacient schopen popsat, co mu vadí. Můžeme se to snažit odpozorovat a předcházet tím záchvatům vzteku a agresivity. Je to ale velmi těžké. Obvykle to má něco společného s podlahou, stíny nebo osvětlením.

Pečujícím se jejich svět zmenšuje přímo úměrně zhoršujícímu se stavu nemocného. Čím dál víc času zabírá starost o něj a nezbývá čas na sebe. Přesto ale nesmí zapomenout na péči o sebe. Jako v letadle vás letuška upozorní na to, že v případě nouze si jako první musíte nasadit kyslíkovou masku vy, abyste se mohli postarat o ostatní, tak i při péči o blízkého s demencí se musíte udržovat fit. Právě proto, abyste o něj dokázali dobře pečovat. Je to velice těžké, ale zároveň velice důležité.

Normální je i smutek či vztek, frustrace pečovatele na nastalou situaci. Na nemocného, který se postupem času stává jen skořápkou původní, námi milované bytosti, bez vzpomínek, bez vztahu k nám, neprojevující vůči nám žádnou lásku.

I přes to můžeme najít na takové situaci něco dobrého. Často rodiny ještě více péče o nemocného sblíží. Také pocit, že jsme našemu milovanému posloužili, pokud nám síly stačily a byli s ním až do konce, je nesmírně uspokojující.

Zdroj:businessinsider.com